Syndrom vyhoření u terénních sociálních pracovnic orgánu sociálně-právní ochrany dětí

Abstract

Problematika syndromu vyhoření je dnes často diskutované téma, které se dotýká všech profesí, zejména však pomáhajících. Sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností se každý den setkávají s náročnými životními situacemi druhých lidí. Cílem mé práce je zmapovat míru zatížení a míru informovanosti o syndromu vyhoření a jeho prevenci u terénních sociálních pracovnic na orgánu sociálně-právní ochrany dětí v jihočeském kraji. Výsledky výzkumu odhalily, že terénní sociální pracovníci mají znalosti o syndromu vyhoření i o způsobech prevence a přesto se cítí subjektivně ohroženi vyhořením. Terénní sociální práce se jim jeví jako velice stresující a neustále narůstající administrativa je nejčastějším důvodem nedostatečné přímé práce s rodinou.