Sebeobrana a její etické aspekty

Abstract

Práce se zabývá sebeobranou jako věcně možnou, mravně povinnou a právně přípustnou. Vychází ze zorného úhlu sindefendologie, vědecké disciplíny o sebeobraně, a ze zorného úhlu etického - z etiky křesťanské. Objasňuje, proč je třeba ze sindefendologie vycházet, a že je nutné ze zásadních důvodů odmítnout všechny tzv. if-koncepce "sebeobrany" (džiu-džitsu, aikidžitsu, karate, kendžitsu, nebo soustav z nich vycházejících). Etická oprávněnost je posuzována na základě Summy Teologické sv. Tomáše Akvinského, Katechismu katolické církve a možností napadeného se bránit a nebezpečí, která mu z toho plynou. Jako zásadní je chápána nutnost i užitečnost základního rozdělení situací na sebeobranné a sebeochranné, neboť až toto dělení umožňuje obránci identifikovat charakter bojové situace, a tím i v etickém ohledu přijatelné bojové akce dříve, než by se octl ve vyslovené časové tísni.