Vývoj přístrojové techniky v radioterapii. (e-learningový program)
Abstrakt
První experimenty s terapeutickými aplikacemi rentgenového záření jsou známy již z prvních měsíců po objevu Wilhelma Conrada Röntgena. Toto experimentální ozařování se neslo v duchu pokusů a omylů. Vzhledem k primitivnímu technickému vybavení, naprosté neznalosti biologických účinků rentgenového záření a nulové radiační ochraně, měly tyto brzké experimenty povětšinou fatální následky pro pacienty i ošetřující lékaře. Objev přirozené radioaktivity a následné používání radia k léčebným účelům se neslo v podobném duchu. S tímto objevem zájem o radioterapii v prvním desetiletí 20. století významně vzrostl. Vznikaly první publikace, jež sjednocovaly dosavadní poznatky z oblasti rentgenové a radiové terapie. To přispělo ke snazší orientaci a následnému urychlení vývoje. Technika však stále neumožňovala kvalitní ozáření, zejména hlouběji uložených nádorových onemocnění. Až s rozvojem vysokoenergetických zdrojů po I. světové válce nastala éra hloubkové rentgenové terapie. Také odvětví radiové terapie zaznamenalo v této době značný pokrok. Díky snazší dostupnosti radia vznikaly první ‚,radiové bomby'' pro vnější ozařování. Během 20. let 20. století spočíval technický vývoj v neustálém zvyšování výkonů terapeutických rentgenových přístrojů. Konstrukce rentgenek začala však toto zvyšování brzy limitovat. Významný pokrok přinesl rozvoj urychlovačů částic ve 30. letech a nástup megavoltážní terapie. 30. léta byla přínosná i pro oblast terapeutického používání radioaktivních prvků a to díky objevu umělé radioaktivity. Příchod II. světové války a vývoj jaderné zbraně paradoxně přinesl netušené možnosti v oblasti radioterapie. Mnoho nových radioizotopů, urychlovače a také výpočetní technika, to vše je pozůstatkem nejstrašnějšího konfliktu v dějinách a dodnes tyto modality tvoří technický základ moderní radioterapie.