Digitalizace, výhody a nevýhody, srovnání s analogovou metodou zpracování RTG i s ohledem na dávky záření

Abstract

Od objevení rtg paprsků uběhla již řada let, přesto je vyšetřování pomocí rentgenového záření i dnes jedním z nejčastější užívaných vyšetření. V průběhu let trvání radiologického oboru byly vyvinuty výkonné rentgenové přístroje pro základní skiaskopické a skiagrafické metody. V posledních desetiletích se u rentgenových přístrojů stále více uplatňuje výpočetní technika, která se stala také základem nových rentgenových vyšetřovacích metod a digitalizace se tak dostává i do oboru rentgenové diagnostiky. Cílem mé práce bylo porovnat výhody a nevýhody digitálního zpracování rtg obrazu oproti analogové metodě, porovnání ekonomických a provozních nákladů těchto systémů a dávek na jednotlivých přístrojích. Srovnání jsem prováděla na odděleních se systémy přímé digitalizace, nepřímé digitalizace a s analogovým zpracováním obrazu. Moje hypotéza, že při použití digitálních přístrojů je radiační zátěž pro pacienta nižší, byla potvrzena. Je to dobře patrné z tabulek a grafů, které dokumentují výsledky mého měření. Uvádím zde základní popis vzniku a tvorby rentgenového obrazu podle jednotlivých systémů, některé legislativní požadavky, vysvětlení základních pojmů a technické údaje o použitých diagnostických přístrojích. Tato práce je názornou ukázkou, že digitalizace v radiodiagnostice přispívá ke snížení dávky záření pro pacienta a pro velká zdravotnická zařízení je ekonomicky výhodnější. Digitalizované systémy jsou sice náročnější na softwarové vybavení pro vytvoření obrazu, ale správnou manipulací usnadňují a urychlují práci radiologického asistenta a tím i zlepšují kvalitu péče o pacienta.