Porovnání vakcinačních strategií a schémat v zemích EU a v ČR
Abstrakt
Očkování je jedním z nejvýznamnějších preventivních opatření v epidemiologii.
V mé diplomové práci jsem se zaměřila na porovnání očkovacích strategií a schémat
v zemích EU a v ČR. V rámci sběru informací jsem zpracovala aktuální situaci
používaných očkovacích schémat všech 27 zemích EU, doporučení Světové
zdravotnické organizace k imunizaci, doporučení ECDC i výrobců vakcín. Dále jsem
uvedla dostupná data incidencí jednotlivých očkováním preventabilních onemocnění a
proočkovanosti, kde jsem na trendu výskytu jednotlivých onemocnění poukázala na
účinnost vakcinace. Zvláště se tak ukazuje na schématu očkování proti spalničkám,
které se díky zvolenému očkovacímu schématu v ČR vyskytují pouze jako importované
onemocnění.
Očkovací schémata jsou v zemích Evropské unie velmi rozdílná. Česká republika
používá očkovací schémata shodná s většinou států Evropské unie a má dobře
propracovaný systém očkování zakotvený ve Vyhlášce č. 537/2006 Sb. o očkování proti
infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů. Počtem onemocnění, proti kterým
se očkuje se téměř neliší od ostatních evropských zemí a neliší se od průměru ani
v nemocnosti. Naopak proočkovanost je v ČR proti některým státům EU trvale vysoká.
Aktualizace, které by se měly v očkovacím kalendáři provádět, jsou pouze na základě
nových poznatků a nově vzniklé epidemiologické situace.
Každoročně dochází k zavádění nových vakcín proti infekčním nemocem na trh.
Jednotlivé země proto často přehodnocují, upravují a aktualizují své očkovací
kalendáře. Je třeba činit tak s ohledem na aktuální epidemiologickou situaci jak v zemi
samotné tak v okolních státech a také na základě znalosti trendů výskytu infekčních
onemocnění. Je třeba aktualizovat očkovací kalendáře a rozšiřovat množství vakcín, ať
už v rámci pravidelného očkování hrazeného státem nebo očkování na žádost fyzických
osob s finanční kompenzací od zdravotních pojišťoven, a tím podporovat proočkovanost
populace.
3
Snaha o sjednocení je nereálná. Nelze státům diktovat použití vakcín ani
očkovacích schémat v očkovacích kalendářích vzhledem k různorodosti
epidemiologických situací i finančních možností jednotlivých zemí, nemluvě o postoji
k očkování v některých liberálně smýšlejících státech.
Náplní mé diplomové práce není vzhledem k šíři a obsáhlosti této problematiky
navrhování řešení. Cílem bylo pouze aktuální zmapování situace v jednotlivých zemích
a nalezení zdrojů informací v této oblasti a porovnání situace v EU a V ČR.