Edukace klientů s chronickou obstrukční plicní nemocí v rámci účinného léčebného režimu
Abstrakt
Tato bakalářská práce je rozdělena do dvou částí a zabývá se problematikou edukace klientů s chronickou obstrukční plicní nemocí v rámci účinného léčebného režimu. Teoretická část se se snaží komplexně shrnout problematiku CHOPN, zabývá se definicí daného onemocnění, rizikovými faktory vzniku, příznaky, diagnostikou, terapií a ošetřovatelskou péčí u daného onemocnění. Vzhledem k důležitému rizikovému faktoru kouření je další oblast zaměřena na závislost na tabáku a s tím spojenou problematiku odvykání kouření a možné využití metody motivačního rozhovoru při léčbě závislosti na tabáku. Další oblastí je edukace u klientů s CHOPN. Empirická část naší práce přináší výsledky z kvalitativního přístupu výzkumného šetření. Hlavním cílem našeho výzkumného šetření bylo odkrývání jevů v účinné edukaci klientů s CHOPN v rámci ošetřovatelské péče v Léčebně tuberkulózy a respiračních onemocnění v Nemocnici České Budějovice, a.s. (dále jen "plicní léčebna" nebo také "oddělení"). Byl tedy stanoven hlavní cíl, z něhož vychází jak cíl akademický, tak praktický. Tyto cíle byly rozpracovány a následně jsme za tímto účelem stanovili následující dílčí cíle. Cíl první: Zjistit, zda edukace u klientů s chronickou obstrukční plicní nemocí je účinná. Cíl druhý: Zjistit, v jakých oblastech sestry edukují klienty s chronickou obstrukční plicní nemocí. Cíl třetí: Zjistit spokojenost klientů s chronickou obstrukční plicní nemocí s edukací sester. Cíl čtvrtý: Zjistit znalosti sester o motivačním rozhovoru. Na základě těchto cílů byly stanoveny výzkumné otázky. K naplnění cílů výzkumného šetření byla použita metoda polostrukturovaného rozhovoru jak se sestrami, tak pro posílení validity i s klienty s CHOPN. Výzkumný soubor byl tedy tvořen dvěma skupinami, a to pěti sestrami pracujícími v plicní léčebně a osmi klienty, kteří byli na výše zmíněném oddělení hospitalizováni. Z výsledků výzkumného šetření bylo zjištěno, že edukace v plicní léčebně začíná pedagogickou diagnostikou při příjmu klienta a to pomocí metody individuálního rozhovoru, kde sestry zjišťují dosavadní znalosti klientů o užívání inhalačních léků, posléze se edukace zaměřuje na vhodnou stravu a dechovou rehabilitaci. Bylo zjištěno, že správné používání inhalační pomůcky klienti z velké části zapomenou a při další hospitalizaci se danou problematiku učí znovu. Jako možné vyřešení tohoto problému uvádíme aktivní nabízení edukačních materiálů nejenom klientům, nýbrž i rodině. Stravu klienti vůbec neuvádějí; dle našeho názoru tuto oblast nepovažují za důležitou a vše naučené zapomenou. Bylo zjištěno, že všechny sestry využívají při edukaci zpětnou vazbu ke zhodnocení účinnosti edukačního procesu. Z toho lze usuzovat, že edukace, která probíhá na tomto oddělení, je efektivní u části klientů pouze po dobu hospitalizace, ale po propuštění do domácího prostředí část klientů naučené zapomene, neboť nedochází k reedukaci v domácím prostředí. Edukace ohledně odvykání kouření v plicní léčebně neprobíhá, sestry doporučují klientům centrum léčby závislosti na tabáku. Všichni klienti se shodli, že sestry si udělají vždy dostatek času pro edukaci a všichni jsou spokojeni s předáváním vědomostí a dovedností v plicní léčebně. Vzhledem k tomu, že sestry nemají dostatečné znalosti, jak jsme v rámci výzkumného šetření zjistili, o terapeutické metodě motivačního rozhovoru, navrhujeme absolvovat kurz. Domníváme se, že začlenění metody motivačního rozhovoru do praxe by pomohlo ke zkvalitnění ošetřovatelské péče v rámci edukace v plicní léčebně.