Pojetí vztahu učitele a žáka v České republice od začátku 20. století po současnost
Abstrakt
Práce pojednává o vztahu učitele a žáka a pojetí žáka coby objektu či subjektu edukace. V první části je popisováno pojetí žáka jako objektu pedagogického působení a akcentující role pedagoga ve výchovně-vzdělávacím procesu, které převládaly v 19. století. Druhá část se věnuje reformnímu pedagogickému hnutí 20. a 30. let 20. století, kdy došlo k razantní změně v pohledu na žáka a k jeho neúměrnému prosazování v pedagogickém vztahu. Třetí kapitola se snaží o reflexi nacionalistické a socialistické pedagogiky a přispívá popisem jednotné nediferenciované školy. Poslední část přináší pohled na soudobé pojetí vztahu učitele a žáka a jejich vzájemné interakce.