Využití ionizujícího záření v archeologii
Abstrakt
Metody využívající ionizující záření ke studiu archeologických artefaktů nalezly v oblasti archeologie významné místo. Archeologové za pomocí použití ionizujícího záření získávají daleko ucelenější pohled do minulosti. Hlavní oblastí využití jsou určování stáří daných objektů, dokazování pravosti artefaktů a analýzy složení předmětů k určení původu. Dnes existuje řada různých metod, avšak pro oblast archeologie jsou brány v úvahu jen takové, které nepoškozují zkoumaný předmět. To je základní omezující faktor pro tuto oblast, protože památky představují nenahraditelné kulturní dědictví. V této oblasti je známá celá řada dnes již moderních metod. Ovšem ne každá je pro daný typ materiálu vhodná. Každá metoda se vždy hodí jen pro úzký okruh daných látek i omezený rozsah stáří. Tato práce je zaměřena na metody s využitím ionizujícího záření, které jsou nejčastěji používané a typické pro tento obor. Nabízí se tedy otázka, zda při archeologických výzkumech existují významná rizika z hlediska radiační ochrany. Pro objasnění této otázky jsou v práci popsány vybrané metody a na jednu z nich, konkrétně rentgenfluorescenční analýzu je provedeno praktické měření. Výběr této metody spočíval v její časté použitelnosti mezi archeology, jelikož samotný přístroj mobilní analyzátor lze použít v terénu. Teoretická část práce je zaměřena na základní poznatky o ionizujícím záření, které jsou důležité pro pochopení řešené problematiky. Jedná se o základní pojmy, jako jsou radioaktivita, ionizující záření a jeho dělení a radiační ochrana. V souvislosti s radiační ochranou jsou nastíněny i deterministické a stochastické účinky. Dále jsou popsány základní způsoby ochrany před ionizujícím zářením a biologické účinky tohoto záření na člověka. Vymezeny jsou i limity, které jsou součástí principů radiační ochrany. Pro ucelený přehled je v teoretické části krátce popsána radiační zátěž populace. Další část bakalářské práce se věnuje výzkumu, tedy přehled vybraných metod, u kterých je ionizující záření používáno. Vybráno bylo sedm metod, které se nejčastěji používají a jsou typické pro obor archeologie. Praktické měření bakalářské práce představuje výsledky rentgenfluorescenční analýzy. Archeologický ústav Jihočeské univerzity používá právě touto metodou a konkrétně byl použit mobilní analyzátor Thermo Scientific NITON XL2 GOLDD. Slouží ke kvantitativní analýze vzorků a primární zdroj je nízkovýkonová minirentgenka 45 kV/2,0 W se stříbrnou anodou. Pro měření dávkového příkonu od přístroje NITON XL2 GOLDD byl použit měřič dávkového příkonu FH 40G-10, který zapůjčila jaderná elektrárna Temelín. Rozsah tohoto přístroje je 10 nSv/h - 1 Sv/h. K tomuto měření bylo vybráno několik předmětů jako bronzový meč, ocelové závaží o průměru 4 cm a stříbrná mince o průměru 1 cm. Měření probíhalo na základě kontaktního přiložení mobilního analyzátoru ke zkoumanému předmětu, na kterém byla provedena analýza složení. Současně byl změřen dávkový příkon přístrojem FH 40G-10 přes měřený předmět.