Porovnání metod izolace DNA
Abstrakt
Izolace DNA je v genetických laboratořích stěžejní. Bývá první metodou k dalším postupům, které vedou k zisku informací o DNA. Nároky na izolační metody jsou vysoké. Díky podobnosti DNA s jinými biopolymery musí metoda vykazovat vysokou selektivitu a díky nevelkému obsahu DNA v biologickém materiálu i senzitivitu. Vstupním vzorkem z klinické praxe bývá nejčastěji lidská krev a v ní obsažené jaderné buňky. V této práci je popsáno, proč je právě krev nejčastěji používána. Ze získané krve dobrovolníků byla DNA izolována čtyřmi metodami: vysolovací, založenou na změně rozpustnosti DNA v závislosti na změně koncentrace iontů v roztoku; fenol-chloroformovou extrakcí, která patří k nejlevnějším a nejstarším metodám; dále pomocí komerčně vyráběného kitu, rychlá a jednoduchá metoda využívající navázání DNA na silikátový povrch; a izolaci pomocí automatického přístroje, separujícího pomocí magnetických částic (Anzenbacher a Kovář, 1986). Každá z metod má své výhody i nevýhody a její výběr je závislý na dalším nakládání s DNA. K nejčastějším kritériím při zvolení izolační metody jsou časová náročnost metody, cena metody, výtěžek a čistota DNA. V této práci jsou tyto požadavky porovnávány mezi zmíněnými metodami.