Poskytování laické první pomoci vybranými skupinami obyvatelstva

Abstract

K laické první pomoci není potřeba specializovaného vybavení ani jakékoliv odbornosti. Nacházíme se v době, ve které je přístrojová technika a odborná způsobilost ve zdravotnictví na vysoké úrovni, ale bez kvalitní laické první pomoci je takřka nemožné například, u náhlé zástavy oběhu, uzdravit pacienta do takové míry, aby odcházel z nemocnice ve stejném stavu jako před úrazem či nemocí. V bakalářské práci jsme se pokoušeli zjistit rozsah teoretických i praktických znalostí vybraných skupin obyvatelstva. Konkrétně jsme si zvolili dva cíle. Prvním cílem bylo zjistit rozsah teoretických znalostí první pomoci u vybraných skupin obyvatelstva a druhým cílem bylo zjistit rozsah praktických dovedností první pomoci u vybraných skupin obyvatelstva. Ke zjištění těchto cílů jsme použili dvě výzkumné otázky. První výzkumná otázka: Jaké jsou teoretické znalosti první pomoc u vybraných skupin obyvatelstva? Druhá výzkumná otázka: Jaké jsou praktické dovednosti první pomoci u vybraných skupin obyvatelstva? Výzkumné šetření proběhlo kombinací kvalitativních metod. První využitou metodou byl polostrukturovaný rozhovor a druhou metodou bylo nezúčastněné zjevné pozorování. Výzkumný soubor představovali učitele z gymnázií, u kterých jsme se zaměřili na úrazy či stavy dospělého věku. Učitelů z mateřských škol jsme se zaměřili na úrazy či stavy dětského věku. Z analyzovaných rozhovorů vyplynulo, že každý dotazovaný byl ochoten poskytnout první pomoc. Zaujalo nás, že právě zaměstnavatel hraje velkou roli v proškolování první pomoci. Častou chybou byla špatná kontrola dýchání, při které probandi často neprovedli záklon hlavy a dále opomenutí přivolání odborné pomoci. Školení první pomoci s praktickým nácvikem by bylo na místě u všech dotazovaných učitelů.