Úskalí distanční výuky u dětí z vyloučených lokalit
Abstrakt
Tato práce se věnuje distanční výuce u dětí z vyloučených lokalit, konkrétněji z okresu Prachatice a České Budějovice. Přesun na distanční výuku je důsledkem uzavření škol během pandemie COVID-19. Tato forma výuky byla náročná pro každého zúčastněného, ze stran učitelů i studentů. Děti z vyloučených lokalit mají ztížený přístup ke vzdělávání a tato forma výuky pro ně jistě znamenala velkou změnu.
Teoretická část pojednává o sociálním vyloučení, specifikách těchto lokalit, o moderních technologiích a distanční výuce a jejích možných rizikách a následcích. Praktická část byla realizována formou kvalitativního výzkumu pomocí polostrukturovaných rozhovorů. Cílem práce je zmapování distanční výuky u dětí z vyloučených lokalit, pohledem dětí samotných, jejich rodičů, učitelů a sociálních pracovníků. Ti během uskutečněných rozhovorů popisovali otázku úskalí a pozitiv, které v dané distanční výuce pozorují.
Z výzkumu vyplynulo, že názory na distanční výuku jsou ve všech dotazovaných kategoriích osob převážně negativní, avšak najdou se zde jistá pozitiva. Největší důraz přikládám názoru dětí, kterých se distanční výuka týkala nejvíce. Komunikace s nimi byla vcelku náročná, některé na otázky odpovídaly krátce a nezaujatě, ale přesto z většiny hodnotí výuku negativně. Chyběl jim nejvíce kontakt s vrstevníky. Sociální pracovníci a učitelé na výuce našli i pozitiva, nejvíce to, že děti získaly znalosti v IT oblasti a naučily se práce s moderní technikou (tablet, PC, notebooky..). Rodiče byli ve velkém stresu, pokud museli chodit do zaměstnání, děti byly doma bez dozoru a rodiče se o ně báli. Distanční výuka kladla na rodiny větší nároky, a to se projevilo v psychické rovině dětí i rodičů.