Rožmberk jako místo paměti (Prezentace starobylosti a urozenosti rodu Buquoyů)
Abstrakt
Rožmberk jako místo paměti (Prezentace starobylosti a urozenosti rodu Buquoyů)
Tato bakalářská práce se zabývá historizující přestavbou dolního hradu v Rožmberku nad Vltavou z let 1844 až 1853. Snaží se přiblížit a interpretovat užitou heraldickou i obrazovou výzdobu.
V úvodní kapitole je stručně představena literatura a archivní prameny. Z pramenů se jedná zejména o prameny osobní povahy z pozůstalosti Jiřího Jana Buquoye a institucionální prameny z fondu Velkostatek Rožmberk. Při zpracování tématu byly využity také četné ikonografické prameny.
Rožmberk nad Vltavou byl upraven ve stylu romantického historismu. Historismus, jeho anglická inspirace a jeho projevy v české architektuře 19. století jsou nastíněny v dalším oddílu.
Při gotizaci dolního hradu hrála rozhodující roli osobnost stavebníka Jiřího Jana Buquoye. Na přestavbě se podílel nejen pasivně, ale i aktivně - jako nadaný amatérský malíř zasahoval do výtvarné podoby hradu. Určující bylo také jeho vnímání buquoyských dějin a svou roli sehrála i silná (katolická) víra Jiřího Jana Buquoye.
Po novogotické úpravě byl hrad v Rožmberku otevřen pro veřejnost jako buquoyské muzeum, jako místo představující prostřednictvím obrazové výzdoby starobylost a slavnou historii rodu Longueval-Buquoy. Zároveň zde byly vystaveny rozsáhlé sbírky Jiřího Jana Buquoye.
Starobylost rodu byla prezentována především heraldickou výzdobou dolního hradu. Ve většině vitrážových oken se nacházely malované erby náležející jednak příslušníkům rodu Longueval-Buquoy a jejich chotím, jednak významným rodům, které byly s rodinou Buquoy v příbuzenském vztahu. Nechyběly ani erby předních evropských panovníků, jimž příslušníci oslavovaného rodu sloužili. Heraldické znaky se objevily i nad některými dveřmi, na některých kusech historizujícího nábytku či na skleněných pohárech. Oslavě předků posloužilo i pojmenování místností po předních osobnostech rodu či umístění jejich podobizen do příslušných pokojů.