Kardioneuroablace jako nová možnost invazivní léčby funkčních bradyarytmií: iniciální zkušenosti
Abstrakt
Úvod: Kardioinhibiční mechanismy jsou častou a většinou prognosticky benigní příčinou synkop. Jejich časté rekurence však významně snižují kvalitu života a mohou mít za následek i vážné úrazy. Farmakologická i režimová nefarmakologická léčba je většinou neúspěšná. Cíl: Ukázat první zkušenosti s metodou intervenčního ovlivnění parasympatického tonu za pomocí radiofrekvenční katétrové ablace (tzv. kardioneuroablace, KNA). Metody a výsledky: Do studie bylo zařazeno iniciálních 20 pacientů (prům. věk 42 ± 13 let, 10 mužů, 10 žen). Průměrná délka trvání dokumentované asystolie činila 11,4 ± 11 s (4,3–40 s). Délka KNA se pohybovala v průměru kolem 75 ± 20 min (skiaskopický čas 5,8 ± 4,9 min) a nebyly zaznamenány žádné akutní ani postprocedurální komplikace. Úspěšnost výkonu (absence synkopy či bradykardických poruch rytmu po prům. dobu sledování 424 ± 222 dnů) činila v našem souboru 95 %. U jedné pacientky (5 %) musel být nakonec implantován AAIR kardiostimulátor. Závěr: KNA se zdá být účinnou a bezpečnou metodou v léčbě kardioinhibiční reflexní synkopy a parasympaticky indukovaných bradyarytmií. Zvláště u mladších jedinců umožňuje vyhnout se implantaci trvalého kardiostimulátoru, která s sebou z dlouho- dobého hlediska nese riziko závažných komplikací.