Kulatost krystalu

Abstract

Diplomová práce odkrývá latentně přítomné vztahy provazující teorii vnímání Maurice Merleau-Pontyho a teorii snění Gastona Bachelarda. Skrze nalezení společné báze obou modů zakoušení světa, nastínění interakce tělesnosti a imaginace, jehož intencí bylo objasnění Bachelardova konfúzního, netransparentního pojmu r?verie, se práce zaměří na dílo norského umělce Edvarda Muncha. Cílem krátké intepretace je pohlédnout prismatem Bachelardových, zejména živlových, snových obrazů na Munchovu tvorbu a sledovat jejich "krystalizaci", jak v linii literární, tak v linii výtvarné. Fundamentálním kořenovým systémem vyživujícím "tělo výkladu" se stane dialektika výšin a propastí (o níž se pojednává v Bachelardových knihách Vzduch a sny a Země a snění vůle), jejíž napětí, podobajíc se neviditelnému proudu, vnuká rytmus celému Munchovu magnum opus. V onom vertikálním rozpřažení tak své relevantní místo zaujme jak motiv závrati, tak zrcadlový odlesk strachu z pádu, touha po odhmotnění, vyvázání z pout "látkové výměny", osvobození od "vtělenosti subjektu". Závěrečná kapitola pak doslova "uzavře kruh" vhledem do fenomenologie kulatého. Důležitým médiem, jež načrtává spojnici obou polovin práce a jehož prostřednictvím je konstruována obhajoba vidění jako z podstaty performativního aktu, se stává fenomén čáry. Povaha čáry nabývá hodnoty klíče odemykajícího možnost aplikace bachelardovské metody na umění vizuálního typu, odhaluje implicitní potenci epifanie snových obrazů ve výtvarném umění - ukazuje, že malba není bezduchou mělkou nezaujatou mimesí, ale obsahuje svůj afektivní neviditelný rozměr.