Zážitkové hry jako stimul filozofického dialogu
Abstrakt
Zážitkové hry jako stimul filozofického dialogu.
Tato práce se zaměřuje na vyhodnocení možnosti užití zážitkových her jako prostředku pro navození filozofického dialogu, konkrétně v programu filozofování s dětmi. Ve své první části stručně představuje fenomén volného času jako prostor, ve kterém se odehrávají aktivity, které mohou vyplnit volný čas dětí. Druhá část se soustřeďuje na vymezení pojmu "hra" a otevírá pohled na zážitkovou pedagogiku z hlediska metod a přístupů. Rozpracovává pohled na problematiku výchovy skrze prožitek, zážitek a následnou reflexi. Teoretická rovina řešené problematiky je zde zastoupena modely zkušenostního učení, které představují výchozí rámec pro pojmenování základních principů, které z konceptu zážitkových her můžeme vyabstrahovat. Závěr druhé části práce se zabývá přesahy zážitkové hry a naznačuje možnost dalšího využití a tematického pokračování v rovině navazující aktivity. Třetí část se zamýšlí nad konceptem filozofování s dětmi, užívaných metodách, optimálních podmínkách pro vyvíjení činnosti hledajícího společenství a v neposlední řadě také přínosem ve formě osobnostního rozvoje jednotlivých účastníků, a zároveň rozvoje celé skupiny jako celku. V tomto kontextu práce reflektuje Kolbův model zkušenostního učení, dává jej do souvislosti s observačním stylem učení a zmiňuje také sociokognitivní koncept A. Bandury. Závěr třetí části se zabývá přesahy obou směrů, analyzuje shodné prvky i rozdíly mezi nimi. V teoretické rovině vyhodnocuje, zdali oba směry v sobě obsahují rámcovou shodu a zdali se jejich vzájemným propojením dosáhne efektu pozitivního zhodnocení.